Bezpečnost – slovo, které pro mnohé znamená klidné procházky parkem, cestu domů bez obav či bezstarostné využívání veřejného prostoru. V Plzni, městě s bohatou historií a nekonečnými možnostmi, však toto slovo získává v poslední době hořkou pachuť. Obyvatelé si čím dál častěji stěžují na pocit narůstajícího nebezpečí. A nejde jen o pocity – policejní statistiky tuto situaci potvrzují. V čem je problém, co s tím město dělá a jakým směrem se může situace ubírat? Pojďme se ponořit do detailů a hledat odpovědi.
Kde se bezpečnost láme
Představte si, že míjíte plzeňské hlavní nádraží. Kdysi šumící místo, kde lidé s nadšením vítali příjezdy vlaků, dnes mnoha místním připomíná spíše kulisu z dystopického filmu. Hloučky lidí bez domova, narkomani a pravidelné policejní zásahy – to vše přispívá k tomu, že se tomuto místu mnozí raději vyhýbají. Hlavní nádraží, místo, které by mělo být vstupní branou do města, se stalo jedním z ohnisek problémů.
A není to jen nádraží. Plzeňské parky, tradičně oblíbené destinace pro odpočinek, si dnes nesou stigma nebezpečných zón, zejména večer. „Dřív jsem si užívala večerní procházky v Borském parku. Dnes se tam po setmění bojím,“ svěřuje se paní Jana, dlouholetá obyvatelka Plzně. Jen za letošní rok policie vyšetřovala v Plzni jedenáct vražd či jejich pokusů – číslo, které samo o sobě budí respekt. A to nemluvíme o přepadeních, výtržnostech nebo drobných krádežích, které se často vůbec nedostanou do titulků.
Proč se Plzeň mění?
Plzeň je domovem přibližně 170 000 lidí, ale její dynamika se v posledních letech výrazně změnila. Vliv na to má několik faktorů. Jedním z hlavních je vysoký počet zahraničních pracovníků a uprchlíků. Aktuálně žije v Plzeňském kraji přibližně 79 000 cizinců, z čehož téměř polovina, tedy 40 000, je přímo v Plzni. Ačkoliv většina z nich přispívá k ekonomice města a snaží se být plnohodnotnou součástí společnosti, některé komunity se stávají zdrojem napětí – a to nejen kvůli kulturním rozdílům, ale také kvůli narůstajícímu počtu přestupků.
„Máme tu úzkou skupinu lidí, která se stále dokola dopouští přestupků. Nemáme ale nástroje, jak je efektivně potrestat nebo odradit od jejich chování,“ vysvětluje primátor Roman Zarzycký.
Jen 18 nejproblémovějších jedinců zaměstnalo městskou policii více než 2300krát za jeden rok. Přestupky, které nepřerostou v trestný čin, jednoduše nejsou dostatečně tvrdě postihovány.
Co s tím? Město bojuje na několika frontách
Plzeň si uvědomuje vážnost situace a rozhodně nesedí s rukama v klíně. Naopak, město podniká celou řadu opatření, jak bezpečnost zlepšit. Jedním z konkrétních kroků bylo vybudování služebny městské policie přímo na hlavním nádraží. I když to samo o sobě nevyřeší všechny problémy, zvýšená přítomnost strážníků má odradit některé pachatele a posílit pocit bezpečí mezi cestujícími.
Dalším krokem je intenzivnější využívání kamerového systému. Plzeň do této technologie investovala nemalé prostředky, a i když kamery samy o sobě nezabrání trestné činnosti, usnadňují policii práci a umožňují rychlejší reakce na incidenty.
Město také posílilo řady městské policie – během posledních let přijalo 40 nových strážníků. I tak je však podstav policistů výrazným problémem. Podle ministra vnitra Víta Rakušana v Plzni aktuálně chybí 232 státních policistů, což na město takové velikosti vytváří obrovský tlak.
Potřebujeme legislativní změny?
Primátor Zarzycký se netají tím, že mnohé problémy přesahují možnosti samosprávy. „Je to jako snažit se zastavit povodeň holýma rukama,“ přirovnává situaci. Klíčovou roli by podle něj měla sehrát legislativa. Například zavedení limitu na počet přestupků, po jehož překročení by chování jedince bylo klasifikováno jako trestný čin. Takový krok by mohl změnit pravidla hry a dát policii i městské správě větší kontrolu.
Dalším diskutovaným návrhem je možnost vykázat problémové jedince z města zpět do místa jejich trvalého bydliště. Tento nápad však naráží na právní i etické otázky – je možné někoho „vyhostit“ z města? A jak by takový krok mohl dopadnout na další obce?
Plzeň na křižovatce
Situace v Plzni je komplikovaná, ale jedno je jisté – obyvatelé si zaslouží cítit se ve svém městě bezpečně. Plzeňští politici, policisté i další orgány mají před sebou nelehký úkol. Bez vzájemné spolupráce, dlouhodobých investic do prevence a podpory integračních programů však změna nepřijde přes noc. Jak se říká: „Bezpečné město je jako dobře udržovaná zahrada. Pokud ji zanedbáme, plevel rychle převládne.“
Plzeň teď stojí na křižovatce. Je jen na rozhodnutích dnešních lídrů a aktivním zapojení komunit, zda se podaří nalézt rovnováhu mezi multikulturní společností, ekonomickým růstem a především bezpečím pro všechny obyvatele.
-AVIS-
