Téměř čtyři desetiletí patřil neodmyslitelně k promítací kabině plzeňských kin. Jiří Korda, kterého si Plzeňané možná s tváří nespojí, ale o to víc znají jeho práci, zemřel v neděli ráno ve věku 85 let. Informaci oznámila jeho manželka Josefa na platformě Znesnáze 21, kde zároveň před časem založila veřejnou sbírku na jeho podporu v nelehkých chvílích po vážných zdravotních komplikacích. Jiří Korda byl po zlomenině krčku stehenní kosti odkázán na celodenní péči a jeho největším snem bylo vrátit se zpět do domova.
Tato osobnost, která promítla za svou kariéru více než 30 tisíc filmů, se nesmazatelně zapsala do historie plzeňské a české kinematografie. Promítat začal v roce 1967 v tehdejším kině Moskva, které později neslo název Elektra a nacházelo se na Americké třídě v Plzni. Právě tam strávil ve stísněném a tichém prostředí promítací kabiny téměř čtyřicet let – byl svědkem zlatých časů i úpadku tohoto kina. Elektra, jejíž sál kdysi pojmul až 1200 diváků a později byl uzpůsoben pro 750 návštěvníků, patřila ke kulturním klenotům města.
Jiří Korda byl nejen svědomitým promítačem, ale také oddaným milovníkem filmu, který tuto svou vášeň přenášel na generace diváků i organizátorů kulturních akcí v Plzni i mimo ni. Stál u zrodu slavného festivalu Finále Plzeň v roce 1968 a nechyběl u jeho obnovení po sametové revoluci. Své umění předváděl také na dalších prestižních akcích, například na filmových festivalech ve Zlíně a Karlových Varech. „Film pro něj nebyl jen zaměstnáním, ale životem,“ připomněla jeho manželka ve vzpomínce.
Osudovou kapitolou jeho profesního života byl konec kina Elektra v březnu 2006. Právě Korda promítl vůbec poslední film – horor Saw 2 –, na který se přišli podívat už jen dva věrní diváci. Tím se symbolicky uzavřela jedna významná éra nejen plzeňské, ale i celé české kinematografie.
Na sklonku života se Jiří Korda potýkal s vážnými zdravotními problémy. Zůstával imobilní a zcela závislý na péči druhých, většinu času trávil v centru následné péče. Jeho největší přání, možnost vrátit se zpět do domova, bohužel zůstalo nenaplněno – navzdory veřejné sbírce, která měla pomoci s nákupem potřebných kompenzačních pomůcek, úpravou domácího prostředí i zajištěním spolehlivého automobilu na převozy k lékařům, zemřel v nemocnici a svůj sen si již nesplnil.
