Nešťastný příběh muže z Plzně začal v okamžiku, kdy se jeho osobní život zcela zhroutil. Vše odstartovalo ve chvíli, kdy mu jeho manželka, se kterou žil dlouhá léta a kterou považoval za středobod svého světa, oznámila, že se s ním chce rozvést. Tato zpráva pro něj byla naprosto zdrcující. Snažil se ji ještě přemluvit, aby své rozhodnutí přehodnotila, ale její postoj byl neoblomný. V tu chvíli se mu zhroutil celý svět, protože rodinu považoval za smysl svého života a nedokázal si představit, že by měl žít bez ní. V hlavě mu začaly vířit temné myšlenky a propadal se do stále hlubšího zoufalství.
V ten osudný den byl muž pod obrovským psychickým tlakem. Jeho mysl byla zahlcena jedinou myšlenkou – co nejrychleji ukončit svůj život, protože už neviděl žádné východisko z nastalé situace. Nejprve ho napadlo, že by mohl vyskočit z okna ve třináctém patře domu, kde bydlel. Když se už chystal přelézt zábradlí, v poslední chvíli ho však manželka spolu se svou sestrou strhly zpět do bezpečí. Tento pokus o sebevraždu mu nevyšel, ale jeho odhodlání ukončit svůj život tím nebylo nijak otřeseno. Naopak, jeho zoufalství ještě zesílilo.
Po této události muž opustil byt a rozhodl se, že svůj čin dokončí jiným způsobem. V hlavě měl jasný plán – vstoupit do jízdní dráhy nějakého velkého vozidla, aby měl jistotu, že jeho život opravdu skončí. Procházel ulicemi plzeňské městské části Bory, až dorazil na ulici Eduarda Beneše. Tam, na travnatém pásu po pravé straně vozovky, chvíli postával a rozhlížel se po okolí. V tu chvíli zahlédl přijíždějící autobus městské hromadné dopravy. Bez váhání se rozběhl a vběhl přímo před jeho přední část. Řidič autobusu už nestihl zareagovat a muž byl sražen.
Srážka byla velmi vážná. Záchranná služba byla na místě během několika minut a muže převezla ve vážném stavu do nemocnice. Jeho zranění byla natolik závažná, že v nemocnici strávil tři a půl měsíce. Během této doby podstoupil několik operací a dlouhou rekonvalescenci. Po propuštění z nemocnice následovala pravidelná sezení u psychiatra, kde se snažil vyrovnat s psychickými následky svého činu a s hlubokým smutkem, který ho stále sužoval.
Celá událost však měla i další důsledky. Srážkou s autobusem totiž způsobil značnou škodu na veřejném dopravním prostředku. Dopravní podnik vyčíslil škodu na nemalou částku a muž byl za tento čin obviněn z přečinu poškození cizí věci. Případ se dostal až před plzeňský okresní soud, kde se musel zodpovídat ze svého jednání. U soudu otevřeně přiznal, co ho k činu vedlo, a popsal všechny okolnosti, které ho dohnaly až na samý okraj zoufalství.
Soudkyně Lenka Prýcová při rozhodování o jeho osudu zohlednila nejen charakter trestného činu, ale také to, že muž od začátku spolupracoval, ke všemu se přiznal a především uhradil způsobenou škodu v plném rozsahu. Vzala v potaz i jeho psychický stav a skutečnost, že se jednalo o čin spáchaný v krajní životní situaci. Proto se rozhodla jeho trestní stíhání podmíněně zastavit a muže nepotrestat. Podle jejího názoru byly splněny všechny podmínky pro odklon od trestního řízení.
Celý případ tak skončil bez trestu, ale pro muže znamenal zásadní životní zlom. Události, které se odehrály na jaře minulého roku v Plzni, mu navždy změnily život. Přestože přežil pokus o sebevraždu a vyrovnal se se soudními následky svého činu, musel se dál potýkat s následky svých zranění a především s psychickými jizvami, které mu zůstaly. Jeho příběh je smutným svědectvím o tom, jak hluboké osobní krize mohou člověka dohnat až k zoufalým činům, a zároveň ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích může existovat cesta zpět.
Foto: PMDP
-AVIS-
