V úterní podvečer se u břehů Borské přehrady na okraji Plzně odehrála dramatická záchranná akce, která se nesmazatelně vryla do paměti všech zúčastněných. Bylo krátce po osmnácté hodině, když se na frekventované cyklostezce, lemující vodní hladinu, zhroutil sedmdesátiletý cyklista. Náhle se mu udělalo nevolno, ztratil kontrolu nad svým kolem a bezvládně spadl na zem. Okolní příroda, která v tu chvíli působila poklidně a idylicky, se rázem stala dějištěm boje o lidský život.
Muž měl v neštěstí alespoň trochu štěstí – jeho pád totiž neunikl pozornosti dvou náhodných svědků, kteří se právě procházeli kolem. Ti nezaváhali ani na okamžik a okamžitě vytočili tísňovou linku 155. Jejich duchapřítomnost a schopnost zachovat chladnou hlavu byla v této kritické situaci naprosto zásadní. Operátorovi zdravotnického operačního střediska dokázali přesně popsat nejen místo události, ale i mechanismus nehody a aktuální zdravotní stav zraněného. Podle pokynů operátora pak začali muži poskytovat první pomoc. Bez váhání zahájili laickou resuscitaci, ve které se střídali, a snažili se udržet cyklistu při životě do příjezdu profesionálních záchranářů.
Zatímco svědci bojovali o život neznámého muže, další cyklista, který přijel na místo krátce po nehodě, se rozhodl pomoci jinak. Vydal se naproti přijíždějícím sanitkám, aby je navedl přesně na místo události. Terén v okolí přehrady je však velmi členitý a pro sanitní vozy obtížně přístupný. První záchranářský vůz, ve kterém byla lékařka a záchranářka, musel zastavit zhruba čtyři sta metrů od místa, kde ležel pacient. Dál už cesta nevedla a posádka byla nucena vzít veškeré potřebné vybavení na záda a vydat se pěšky hustým lesem.
Cestou k pacientovi potkaly dvě běžkyně a jednoho běžce, kteří neváhali a nabídli svou pomoc. Společně pak spěchali k místu nehody, přičemž každý nesl část těžkého zdravotnického vybavení. V takových chvílích, kdy rozhodují doslova vteřiny, byla tato pomoc od veřejnosti naprosto neocenitelná. Mluvčí záchranné služby později ocenila, jak rychle a ochotně lidé zareagovali a jak moc tím přispěli k šanci na záchranu života.
Na místo se postupně sjížděly další posily, včetně jednotky hasičů. Všichni společně pokračovali v rozšířené kardiopulmonální resuscitaci, která je v takových případech nezbytná. Situace však byla komplikovaná tím, že nebylo možné pacienta po úzké a nerovné lesní cestě odnést na nosítkách až k sanitce. Hasiči proto rozhodli, že jedinou možností je přepravit muže přes přehradu člunem. Bylo nutné jednat rychle a koordinovaně – pacient byl opatrně přenesen do člunu a záchranáři v resuscitaci nepolevovali ani na okamžik.
Převoz přes vodní hladinu byl dramatický a napjatý. Záchranáři museli během plavby pokračovat v oživování, což je v nestabilních podmínkách člunu mimořádně náročné. Každý člen týmu přesně věděl, co má dělat, a všichni pracovali v naprosté souhře. Na druhé straně přehrady, u sportovního areálu Škodaland, už čekala připravená sanitka, která měla pacienta okamžitě převézt do nemocnice.
Celý zásah byl ukázkou mimořádné profesionality, odvahy a spolupráce nejen mezi složkami integrovaného záchranného systému, ale i mezi obyčejnými lidmi, kteří byli ochotni pomoci v nouzi. Zasahující lékařka později vyjádřila vděk všem, kteří se na záchraně podíleli.
Tento příběh je nejen svědectvím o tom, jak rychle a efektivně dokážou složky záchranného systému zasáhnout i v obtížně přístupném terénu, ale také připomínkou, jak důležitá je ochota pomoci a spolupráce mezi lidmi. Každý, kdo se na záchraně podílel, přispěl svým dílem k tomu, že se podařilo dát muži šanci na nový život. Drama u přehrady tak skončilo alespoň částečně šťastně – díky odvaze, profesionalitě a lidské solidaritě.
-AVIS-
