V dubnu loňského roku se v plzeňské části Lobzy odehrál incident, který zanechal hlubokou stopu nejen na fyzickém zdraví mladé řidičky, ale i na jejím psychickém stavu. Byla to noc, kdy se rozhodla jednat podle svého svědomí a pomoci člověku, který se ocitl v evidentně nebezpečné situaci. Na silnici, v temnotě noci, ležel polonahý muž, kolem kterého pobíhali dva psi. Situace vypadala znepokojivě a mladá žena, která projížděla kolem, se rozhodla zastavit. Její první myšlenkou bylo, že muž mohl být zraněný, možná sražený autem, nebo že by mohl být v ohrožení života, pokud by na silnici zůstal ležet. Chtěla ho ochránit před možnou tragédií, která by mohla nastat, kdyby ho přehlédlo projíždějící auto nebo autobus.
Řidička, která se rozhodla pomoci, si vzala výstražnou vestu, aby byla viditelná pro ostatní řidiče, a přistoupila k muži. Její spolujezdkyně mezitím zavolala policii, protože situace se zdála být vážná. Když se přiblížila k ležícímu muži, zjistila, že je silně opilý. Muž se pokoušel obléct si tričko, které měl naruby, a jeho pohyby byly nekoordinované. Vstal, ale motání a nejistota v jeho chůzi naznačovaly, že není schopen se o sebe postarat. Když se začal přibližovat ke spolujezdkyni, řidička instinktivně zasáhla a snažila se ho zastavit. V tu chvíli však došlo k nečekanému zvratu.
Muž, kterému se snažila pomoci, ji napadl. Bez varování ji udeřil do obličeje, a to tak silně, že cítila okamžitou bolest a v ústech se jí objevila krev. Rána byla natolik intenzivní, že jí způsobila poranění krční páteře a roztržený ret. Šok a bolest ji paralyzovaly, ale situace se ještě zhoršila, když muž začal odcházet z místa činu. Policisté, kteří dorazili na místo, ho však po několika desítkách metrů mezi panelovými domy zadrželi. Při dechové zkoušce mu naměřili 2,49 promile alkoholu.
Útočníkem byl třicetiletý Michael Jůva, muž, který měl již bohatou kriminální minulost. Jeho rejstřík trestů obsahoval devět odsouzení, z toho dva nepodmíněné tresty. Navíc byl v době útoku stále v podmínce za podobný incident, který se odehrál na začátku desetiletí v Tachově. Jůva byl známý svými problémy s alkoholem a jeho dosavadní pokusy o léčbu se ukázaly jako neúčinné. U soudu tvrdil, že si na incident vůbec nepamatuje. Podle jeho slov vypil láhev vodky a šel venčit psy. To, co se stalo, označil za „okno“ a vyjádřil lítost nad svým chováním. Přestože tvrdil, že jeho čin nebyl úmyslný, soudce Boris Valový ho za napadení poslal na jeden rok do věznice s ostrahou. Rozsudek však není pravomocný, protože Jůva si ponechal lhůtu na odvolání.
Napadená řidička u soudu podrobně popsala, co se stalo. Její svědectví bylo emotivní a chvílemi musela potlačovat slzy. Popsala, jak se snažila muži pomoci, jak se situace vyvíjela a jak nečekaně přišel útok. Její odvaha a snaha pomoci cizímu člověku se jí bohužel staly osudnými. Přestože se snažila jednat správně, stala se obětí násilí, které ji fyzicky i psychicky poznamenalo.
Tento případ je smutným příkladem toho, jak se dobrý úmysl může obrátit proti člověku, který se snaží pomoci. Ukazuje také, jak nebezpečný může být alkohol v kombinaci s agresivním chováním a jak důležité je, aby společnost řešila problémy spojené s alkoholismem a recidivou. Pro mladou řidičku to byla noc, na kterou nikdy nezapomene, a pro Michaela Jůvu to byl další důkaz toho, že jeho životní styl a chování mají vážné důsledky nejen pro něj, ale i pro ostatní.
-AVIS-
